O mé milované lípě malolisté

2. července 2018 v 16:44 | Janča |  Bylinky a jiné rostlinky
Před nějakou dobou se lípa stala mým nejbližším stromem. Je to rostlinná bytost, která se dotýká hlubin mé ženské duše. Rezonuje s ní. Jsme propojené a sobě blízké Usmívající se. Nevím, jak to vnímáte vy, ale pro mě má každá rostlina svou duši, něco autentického, co vyzařuje, a určitým způsobem to na mě působí. A lípa to dělá tak nějak jinak, než ostatní rostliny. Rozeznívá a posiluje to, co chci, aby silnější bylo a aby to nahlas zpívalo.

Omamná, něžná, nasládle medová a líbezná, ženská vůně jejích květů bylo to první, čím si mě získala. Pak jsem zjistila, že je mi pod její širokou, srdečnou korunou moc příjemně a že se u jejího kmene cítím v bezpečí. Paní Lípa je ochránkyně. Její listy mi svým tvarem připomínají, že chci tento život projít stezkami srdce a že své srdce nechci nikdy uzavřít, ani nechat uvadnout.


Lípa byla u slovanů i keltů považována za posvátný strom - symbol ženskosti, mateřství, něhy a jemnosti. Věřilo se, že v lipách sídlí dobří duchové, kteří mají moc chránit obydlí v jejich blízkosti před zlem a že do nich nikdy neudeří blesk. Proto se lípy vždy vysazovaly poblíž domovů. Slované lípu zasvětili bohyni lásky, krásy, souladu, mladosti a radosti - Ladě. Pod lipami se lidé scházeli, milenci mazlili, staří si povídali o moudrosti jejich roků.

Lípa je strom, který je sepjatý s půdou, venkovem, rodným místem a moudrostí našich předků. Je pro mě také symbolem lokálnosti, úcty k Zemi. Dřevo z lípy je měkké, poddajné a světlé; proto je a vždy bylo oblíbené mezi řezbáři. A k tomu všemu je lípa také ohromně léčivá.

Tak se dnes pojďte spolu se mnou ponořit hlouběji do znalostí o lipách Usmívající se.


1.Sběr
U lípy sbíráme (nejlépe za stálého slunečného dne) květy spolu se světle zelenými podlouhlými listeny, které jsou připojeny k jejich stopce. Předtím, než se pustíme do sběru je ale dobré se přesvědčit, že stojíme před lípou malolistou (srdčitou), kterou poznáme podle drobných listů s rezavými chloupky na jejich spodní straně. Kromě ní totiž existuje ještě v účincích mnohem slabší lípa velkolistá a jejich kříženci. Tyto lípy mají o dost větší listy i plody a ruby listů mají velmi světlé. Kvetou zhruba o dva týdny dříve než lípy malolisté.
Lípa malolistá kvete od června do července, ale doba kvetení je poměrně krátká, proto je dobré být ve střehu a lípy bedlivě sledovat s nachystaným košíkemUsmívající se.

Nasbírané květy je dobré co nejrychleji usušit tak, aby zůstaly světle zelenožluté a krásně pod rukama šustily. Usušená droga má výraznější vůni i chuť. Sušíme ve stínu, na dobře větraném místě, nejlépe v jedné vrstvě.

Letos je příroda urychlená - naposled jsem kvetoucí lípu malolistou viděla před týdnem. Nejsem si jistá, jestli ještě někde v tuto dobu kvete... Kdyžtak mi dejte vědět v komentářích. Mrkající


2.Použití
Nejčastěji lipové květy používáme ve formě nálevu ("čaje"). Hrst nasušených květů zalijeme vroucí vodou a necháme zakryté louhovat nejméně deset minut. Takto připravený léčivý čaj popíjíme, případně jím vyplachujeme dutinu ústní. Je také možné výluh použít jako pleťovou vodu na vatových nebo bavlněných tamponcích. Léčivé účinky spolu s chutí a vůní lipového čaje můžeme ještě zintenzivnit přidáním lžičky medu. Lipové květy se báječně doplňují s květy černého bezu.

3.Bohatství lipových květů
Účinné látky v lipových květech, o kterých se zmiňuje moje bylinkářská příručka, jsou zejména její silice (0,05%), farnesol, flavonoidy (například tilirosid), třísloviny a slizy. Léčivé účinky, stejně jako vůně a chuť lipových květů, tkví zejména ve vzájemném poměru silice a tříslovin. Tento poměr není ideální právě u jiných druhů lip než je lípa malolistá, o kterých jsem psala výše.

4.Léčivé účinky
Lipová droga působí na náš organismus
→potopudně - tedy se po ní více potíme
→protizánětlivě
→protikřečově
→mírně diureticky - tedy naše tělo odvodňuje Usmívající se

Lipový čaj je účinný zejména při chorobách z nachlazení - tedy při zánětech průdušek, rýmě, kašli, horečkách, a zahlenění dýchacích cest. Zklidňuje trávicí systém a bojuje proti zánětům v těle. Jeho nádherná vůně uklidňuje i naši psychiku. Pomáhá také při zánětech v ústech - stačí dutinu ústní vyplachovat lipovým nálevem. A jako pleťová voda krásně hojí vyrážky, akné a sjednocuje barvu pleti.

Tak děkujeme, krásná lípo! Usmívající se
P.S.: Nezapomeňte ji někdy obejmout.
 

Zapomenuté staročeské koření - popenec břečťanovitý

5. května 2018 v 23:39 | Janča |  Bylinky a jiné rostlinky
Všude kolem nás, na zahradách, loukách a v lesích, rostou rostlinky, na jejichž léčivé nebo kořenící schopnosti jsme už dávno nějak zapomněli. Na spoustu z nich nahlížíme jako na "plevel" nebo minimálně jako na rostliny, které nejsou ničím zajímavé. Přitom existuje spoustu divoce rostoucích českých bylinek, které jsou jedlé a navíc velmi prospěšné našemu zdraví (zejména teď zjara, pro jejich vysoký obsah vitaminu C, chlorofylu a dalších báječných fytochemikálií) - a my to o nich jenom nevíme. Jednou z nich je popenec břečťanovitý - nenápadná divoce rostoucí voňavá rostlinka, která rozkvétá drobnými fialovými kvítky okolo dubna a daří se jí v zahradách, na loukách a na okrajích lesů.


Popenec se v naší zemi kdysi běžně používal jako léčivý prostředek a také jako výtečné koření. Nejstarší dochované zprávy o něm jsou z 12.století. Naši předkové popenci přisuzovali velkou moc a přidávali jej často do polévek, omáček i dalších jídel. Ve středověku byl dokonce považován za zázračnou rostlinu chránící před morem. S tím, jak jsme se v posledních desetiletích odpojili od přírody kolem nás a zapomněli mnoho řemesel a dávné moudrosti, jsme úspěšně zapomněli i na náš popenec. Tak se o něm pojďte spolu se mnou něco víc dozvědět Mrkající.

1.Sběr
Popenec břečťanolistý je vytrvalá rostlinka, která začíná kvést v dubnu a kvete až do července. Je to častý "plevel" zahrad, luk, polí a okrajů lesů. Sbírá se celá jeho nať s kvítky, nejlépe v dubnu a květnu, kdy je ještě mladý. Pro využití do kuchyně můžeme sbírat už v březnu jeho mladé lístky (pozn. v jiném textu, od MUDr. Zdeňka Mlčocha jsem se zase dočetla, že nejchutnější se mu zdá popenec až po odkvětu, kdy sbírá jeho velké listy - tedy, musíme si to každý vyzkoušet Usmívající se). Kdyby nebylo popencových výrazně fialových kvítků, těžko by se v trávě hledal. Dá se potom využít buď čerstvý a nebo jej můžeme usušit v tenkých vrstvách na stinném místě. Popenec nenajdeme v lékárnách, vlastní sběr je tedy jediná možnost, jak jej získat.


2.Využití
Popenec má jemnou příjemnou vůni a kořenitou chuť.
Jako léčivá bylinka blahodárně působí zejména při astmatu, kašli a jiných onemocněních dýchacích cest, kdy se má pít popencový čaj (2 čajové lžičky na šálek vody, dva až tři šálky denně). Popenec je také vhodný při průjmech, bolestech žaludku a nevolnostech. Čaj z popence podporuje chuť k jídlu a zrychluje metabolismus. Popisuje se také jeho výrazné působení na choroby močového ústrojí - při dlouhodobém užívání má pomáhat rozpouštět močové a žlučové kameny a pomáhá na bolest při zánětech močového měchýře a močových cest. Mimoto se popenec dá využívat jako kloktadlo a koupele s ním pomáhají při kožních chorobách.

Jako koření a jedlá rostlinka má popenec široké možnosti uplatnění v kuchyni, záleží pouze na naší fantazii. Usmívající sePro zpestření jídel se dá využít jak čerstvá, tak i sušená nať. Můžeme jej přidávat všude tam, kam používáme pažitku či petrželovou nať - do polévek, karbanátků; čerstvým popencem můžeme zajímavě ochutit pomazánky, vaječinu, omelety, různé saláty, vařené brambory, bylinkové máslo; také jej můžeme přidat do smoothies... Buďme hraví Nevinný a zdraví Úžasný!


3.Bohatství popence
Čerstvý popenec je zejména bohatý na vitamin C a obsahuje i provitamin A. Další účinnými látkami v popenci jsou třísloviny, silice, draselné soli, saponiny, minerální látky, hořčiny a spoustu dalších příznivých fytolátek.

Tak, myslím, že pro dnešek bylo už nových informací dost Nevinný. Pokud někoho z vás téma divokých jedlých rostlinek u nás zaujalo a chtěli byste se dozvědět víc, doporučuji kouknout se na webovou stránku Divoké kuchařky - http://divokakucharka.rodovaosada.cz/doku.php . Slečna stránku napsala v rámci svého studia na vysoké škole a popisuje na ní kolem šedesátky rostlin, včetně zajímavostí o jejich využití v minulosti a použití v kuchyni. ♥

Mějte se krásně jarně!
Vaše Janča

Janča žije :)

2. května 2018 v 11:04 | Janča |  Štastná duše ♥
Mlí čtenáři, Janča žije. Usmívající se Nejdřív to byla nekončící pochmurná pozdní zima, která mi brala elán psát. Tehdy jsem při každé cestě šedivou, mrtvou krajinou pozorovala ztichlé kmeny stromů a někde v jejich dřeních tušila život, který už tak moc toužil prodrat se na povrch. Se mnou to bylo podobné. Moje duše tak nějak bezcílně tiše plula, vyprahlá touhou po slunci a životu.

A pak přišlo to dojemné nadšení, když se dny závratnou rychlostí začaly prodlužovat a z mrazivých a zamžených obzorů náhle vytrysklo opojné jaro. Svěží život začal prýštit ze všech puklin a temných koutů, z každého kousku chladné hlíny. Mrtvý park, kterým každý den chodím, se probudl ze snů a stal se pulzující zelenou říši. Bílé ticho zaniklo v radostné symfonii, která mě začala vítat v každém novém dni.

Musela jsem být u toho, tam venku. Sbírala jsem medvědí česnek a poprvé z něj zkusila vyrobit pesto. Začala jsem chodit na slackline a konečně tančit. Koupala jsem se v řece a četla si pod olší knížku Magické rostliny Keltů. Znovu objevila jarní poodří, s rozkvetlými střemchami a žabími večerními koncerty. A uprostřed jesenických lesů, u kouzelné skály, v objetí bezpečí, prožila filipojakubskou bouřku. V čarodějném ohni jsem spálila, co už bylo staré a odumíralo a přivítala s vděčností Bohu nový květen.

Věřím, že i vy teď poletujete ve víru voňavého května. :-) Buďte venku, moc tu neposedávejte, ale najděte si brzy pár minut na přečtení nového článku, který chystám. Bude to článek o plevelu, který vlastně vůbec plevel není. O zapomenutém staročeském koření a bylince. :-)

Tak mávám!

Další články


Kam dál

Reklama