Maté - rozjitřující nápoj z cesmíny paraguayské

Pátek v 23:39 | Janča |  Co jíme?
Jestliže prahnete po omamném, voňavém a přitom k tělu velmi přátelském horkém nápoji, který vám umožní zůstat na lovu bez jídla několik dní a nocí - a nebo prostě potřebujete jen rozpálit vaši vnitřní energii v kteroukoli denní či noční dobu - sežeňte si sypané sušené lístky cesmíny paraguayské a uvařte místo kávy maté. S vyplazeným jazykem

Cesmína paraguayská je vysoký strom rostoucí v jižní Americe a silných účinků výluhu jejích lístků si již kdysi dávno povšimli tamější indiáni kmene Guaraní. Maté je nápoj, který má tisíciletou tradici a indiáni si jej připravovali velmi silný a popíjeli předtím, než vyrazili na dlouhý lov nebo když bylo období nedostatku jídla. V jižní Americe se maté pije z kalabasy (nádoby z vydlabané tykve) bombillou (speciálním kovovým nebo bambusovým brčkem sloužícím zároveň jako sítko) a děje se tak často jako společenská událost nebo akt pohostinnosti, kdy lidé pijí maté z jedné velké kalabasy společně. Usmívající se

Výsledek obrázku pro yerba mate

Jak a proč na nás maté působí? :)
Nálev z cesmínových nasušených lístků má především fyzické i psychické povzbuzující účinky, projasňuje myšlení, odvolává únavu do věčných lovišť, výrazně tlumí pocit hladu, posiluje imunitu a zpomaluje stárnutí zabraňováním oxidace našich buněk. Podporuje trávení a chodí se po něm častěji na malou. Obsahuje mnoho vitaminů, minerály, teofylin, třísloviny a matein - látku podobnou kofeinu, která není tak agresivní a návyková. Matein roztahuje cévy v těle a tím zajišťuje lepší prokrvení. Povzbuzující účinek maté trvá 5-9 hodin, tak pozor na popíjení odpoledne a večer, pokud toužíte usnout. Mrkající Je to takový přírodní magický doping. Nezapomenu na ty večery, kdy jsem se v čajovně "zčajovala" matéčkem a potom do tří hodin do rána ležela v posteli s očima široce otevřenýma a tělem toužícím usnout, ale mysl se třepotala a nespoutaně poletovala někde u stropu.

Výsledek obrázku pro yerba mate

Kde a jaké maté si sehnat?
Vždy je lepší pořídit si maté sypané, jako ostatně každý klasický čaj. Já si pro něj chodím do blízké Dobré čajovny, kde mi čajmeni naváží tolik "čaje", kolik je potřeba. Dozvěděla jsem se tam, že se dají sehnat různě nadrcené lístky cesmíny - některé mají vyšší obsah lístkového "prachu", jiné jsou zase nadrolené víc na hrubo. Kdo čemu dá přednost, to už je na každém. Mně víc vyhovuje maté nahrubo. Usmívající se Existuje také maté pražené a nepražené. Pražené má výraznější, trochu kouřovou chuť, nepražené je jemnější.

Související obrázek

A jak si maté správně připravit?
→tradičně v kalabase pro fajnšmekry, kteří ji mají Úžasný
Do kalabasy nasypeme lístky cca do poloviny, zakryjeme její otvor rukou a několikrát protřepeme (tím nám na ruce ulpí případný lístkový prach) a necháme lístky ležet částečně na stěně kalabasy, aby vytvořily svah. Zalijeme nejdřív studenou vodou tak, aby se vytvořila kašička (je to proto, abychom maté "nespálili" horkou vodou a zachovali co nejvíce vonných a aktivních látek). Do ní zanoříme bombillu a potom zalijeme 80°C horkou vodou. Popíjíme postupně usrkáváním z bombilly a nijak necedíme. :) Zesilující hořkou chuť maté lze zjemnit karamelem, medem či cukrem.

→netradičně "po česku"
Do klasického hrnku dáme sítko a do něj nasypeme dvě polévkové lžíce maté. Zalijeme 80°C vodou a necháme louhovat zhruba 10 minut. Líbající

Tak si říkám, není čas na to, stát se matéholiky?
 

Teď je nebe, teď je nebe, teď!

11. ledna 2018 v 18:48 | Janča |  Štastná duše ♥
Chci být v životě šťastná. Chci se cítit radostně a láskyplně, chci mít pocit, že patřím tam, kde se zrovna nacházím. Chci vnímat, že je v mém životě vše v pořádku a že mi nic neuniká. Chci se cítit ve svém těle a duši lehce a chci cítit jak mnou proudí život. A myslím, že nejsem sama.


Všichni hledáme v životě štěstí, pocit naplnění. Často jsme ale hluboce přesvědčeni, že to přijde, až něco. Až něco dokončíme, až něčeho dosáhneme, až překonáme ty velké překážky a splníme všechny ty povinnosti, které od nás svět očekává. Až dokončíme školu, až potkáme toho pravého partnera a vdáme se, oženíme se, až budeme mít děti, až budeme pracovat, až budeme v důchodu, až bude víkend, až odpoledne odejdeme z práce, až odjedeme na dovolenou, až zhubneme, až budeme bydlet jinde, až bude jaro, až přestane pršet…

Vnímáme štěstí jako cíl, za kterým mnohdy celý život jdeme, pachtíme se, trápíme a nakonec… tam dojít nestihneme. Zjistíme, že i když jsme v životě dosáhli každého z těch kýžených bodů - nikdy to nějak ještě nebylo ono.

Teď ještě ne, teď přeci nevadí, že se cítím mizerně, že usínám tak vyčerpaná a ráno vstávám tak nějak automaticky, abych přežila další den v práci nebo ve škole. Dnešní den je nudný a šedivý, těším se, až bude zítřek. Teď nevadí, že mi není dobře, že mě bolí záda, že jsem unavená - pracuji přeci na důležitém úkolu, abych dosáhla štěstí. Teď ještě nemám nárok na to být šťastná. Musím to teď přežít, a jednou to přijde. Ten život.

Jenomže - co když právě to, že se teď cítíme mizerně (i když to omlouváme jako daň za to, že na něčem v životě pracujeme a že "pak bude líp"), je překážka, která nám brání žít takový život, po jakém toužíme, a nikdy nám to ani neumožní?


Jediné, co skutečně máme, je zrovna tato chvíle. Budoucnost je pouze naše představa. Budoucnost neexistuje - je to jen obraz v naší mysli. Je to tento den, jediný, ve kterém můžeme být spokojení a naplnění. Jedině teď, nikdy jindy, můžeme dělat to, co nám dává smysl a jedině teď můžeme cítit pokoj a radost. Jedině teď můžeme být sami sebou, milovat a dávat ze sebe to dobré světu. Jedině teď se můžeme zhluboka nadechnout a vydechnout a cítit vlastní život. Veškerá naše moc spočívá v přítomném okamžiku. Pokud teď nežijeme tak, jak si přejeme, nebudeme tak žít pravděpodobně nikdy.

Není to o tom, že musíme dělat šílené věci, nechat okamžitě práce, která nás nebaví a pak nemít na chleba, nebo seknout se školou, která nám působí mnoho trápení a stresu, i když studujeme něco, co nám dlouhodobě dává smysl - je důležité mít v životě nějaký rámec, plán, ale musíme být přesvědčeni, že je součástí toho života, jaký chceme skutečně my sami žít.

Myslím si, že všichni máme ve své duši touhu po tom nějakým způsobem žít, nějak projevit své skutečné já, věnovat se tomu, co nás oživuje a živí náš oheň, dělat to, po čem nám jiskří oči. Přesto to odsouváme jako něco nepodstatného, jako něco, co počká. Jenomže co když je tohle právě to nejvíc palčivé a nejvíc důležité, co by správně nemělo dále čekat ani minutu?


Nechci jednou ležet na smrtelné posteli s výčitkami, že jsem život, který se odehrával v každém jednotlivém přítomném okamžiku a nikde jinde, promarnila. Že jsem nikdy nenapsala tu knížku, o které jsem snila, že jsem se nikdy nenaučila hrát pořádně na kytaru, že jsem víc nezpívala, netančila, nemilovala a nevychutnávala přítomnost rodiny a dalších milovaných lidí. Že jsem nezachytila to kouzlo, které se dělo každý jednotlivý den. Že jsem pořád čekala na lepší příležitost.

Nežijeme až tak dlouho, jak se to možná zdá - lidský život je krátký, nádherný dar, zatřepotání motýlích křídel, je to zázrak, který je potřeba vědomě vzít do svých rukou. Právě teď a tady. Na každé chvíli můžeme najít něco milého, příjemného, smysluplného. Pro začátek se zkusme sem tam zastavit a jen vnímat přítomnost. Není náhodou nádherná? :)

Zkusme si uvědomit vítr příjemně cuchající naše vlasy, vidět ten úsměv člověka, který nás zdraví, nadechnout se vůně kávy, kterou právě pijeme. Uvědomit si, jak se zrovna teď cítíme a jak je našemu tělu. Můžeme něco v tuto chvíli změnit, abychom se cítili lépe? A co dnes reálně uděláme z toho, co doopravdy dělat chceme?


A tak si někam velkým písmem napište - "Dnešek je můj nejoblíbenější den." ;)

Kouzlo skryté v ženskosti

26. listopadu 2017 v 23:09 | Janča |  Štastná duše ♥
Je zvláštní, jak moc velkými proměnami prochází během dějin vnímání ženskosti. Nejsem velká znalkyně historie, ale asi mi všichni dáte za pravdu, že v našich dějinách převládala velmi dlouhá a temná období, kdy ženy byly tak nějak vyřazovány z veřejného dění a moc se o nich nemluvilo. Dlouhé pasáže rodokmenů ve Starém zákoně zmiňují pouze mužské linie rodů. V dějepise jsme se učili především o králích, panovnících, císařích, vojácích, bojovnících a kněžích. Kde a co dělaly celá ta staletí všechny ty ženy, které dávaly a pečovaly o život, to zůstává tajemstvím. Ženský aspekt, činnosti a úsilí běžných dní žen, jakoby tiše a neviditelně podpíraly celou tu konstrukci roků, století, tisíciletí a vývoje našeho světa. Ženy tu byly, a přesto jakoby nebyly. Žily svým vlastním životem. Paralelně a nepopsatelně.


Před zhruba sto lety se misky vah pomalu ale jistě začaly překlápět na zcela opačnou stranu. Ženy nechtěly být skryté, tiché, neuznávané a chtěly se podílet na rozhodování ve společnosti. Chtěly studovat. Chtěly volební právo. Chtěly poznávat svět. Velké války toto směřování urychlily - ženy musely jít pracovat na místo mužů. A zjistilo se, že je možné hluboce zakořeněné role mužů a žen změnit. Velký vliv na naši společnost začal mít feminismus.

Feminismus, zdá se mi, přinesl nejprve velmi důležité a pozitivní proměny - uznání žen jakožto stejně důležitých lidských bytostí, kterým se dalo silné slovo ve společnosti. Feminismus ženy osvobodil. Dal jim volnost žít život přesně tak, jak chtějí - najednou již náš osud není striktně určen našimi rodinami, otci, náboženstvím, ale samy se můžeme rozhodnout, kdy a zdali vůbec budeme matkami, ženami v domácnosti, budeme-li se věnovat práci, kariéře, firmě, cestování či čemukoli jinému.


Avšak, feminismus, v pojetí, jak jej známe, přinesl i něco velmi zhoubného a smutného a vlastně ženám ublížil - jen zcela jiným a ne tak zjevným způsobem, než se to dělo předtím. Začalo se tvrdit, že ženy jsou v podstatě stejné jako muži - a že mají žít a chovat se podobně jako oni. Být co nejméně proměnlivé a intuitivní, být stále stejně silné, ambiciózní, zaměřené na cíl, podávat stálé výkony. Být rozumné, tvrdé, neposlouchat tolik neuchopitelné hlasy svého srdce a těla. Jakoby ženy měly být muži. A to ve výsledku ženskou důstojnost pošlapává - protože, jinak řečeno, být ženou ve své přirozenosti, být ženou jako takovou, není správné a zcela přijatelné. Nepřináší to výsledky takové, jaké očekává mužsky nastavená společnost.


Mám dojem, že tím, že je ženskost obtížněji uchopitelná a popsatelná exaktním způsobem, proměnlivá, zemitá, ohnivá, jindy zase jemná, slzavá a teskná jako ranní mlha a něčím tajemně až děsivě čaruplná, nezapadající do lineárního "mužského" vnímání světa, je tak často potlačována, skrývána a nepochopena. My samy ženy nemáme odvahu ji přijmout se vším všudy a naplno prožít. Nevíme, jak ji žít. Myslím, že se jí i bojíme. Nikdo nám neřekl, v čem ji nalézt a jak se s ní propojit. Nikdo nám ani neřekl, jak opravdově osvobozující, radostné a blaženě překvapivé to je. Dovolit si být ženou. Dovolit si být jiné než muži. Milovat to, že nejsme během měsíce a celého života vždy stejně výkonné a silné. Přijmout proměny, kterými procházíme a čerpat z nich. Nechat rozkvést ten barevný květ, který se v nás touží rozvonět a rozzářit naše oči i svět kolem nás.


Není ale přesně tohle to, co všichni potřebujeme a žízníme po tom? Aby ženy byly skutečně ženami (a muži zase muži!) ve svojí plnosti a kráse, křehkosti, něze, ohnivém tanci, statečnosti, vnitřní síle, bolesti, cykličnosti, plodnosti, tvořivosti, pláči a jasném smíchu? Věřím v to, že muži zase touží být našimi ochránci a oporami; těmi, se kterými se budeme cítit v bezpečí a nebudeme se bát rozkvést. Když my budeme mít radost z toho, že jsme ženami a budeme to naplno žít, budou zase muži více muži a budeme se vzájemně nádherně a pro obě strany důstojně doplňovat. Budeme si sebe více vážit.


Nebojme se být ženami - přijmout naši proměnlivost, naši cykličnost a moudrost, která je v ní skrytá. Nebojme se naladit na naše srdce, na ten tichý hlas uvnitř, na naši intuici. Objevujme se. Učme se milovat ženu v nás. Buďme těmi vílami, divoškami, indiánkami, princeznami, maminkami, objevovatelkami - buďme právě tou ženou, kterou doopravdy chceme být.

Je to tak úlevné, dobrodružné a nádherné objevování... A věřte mi - začínáme pak vyzařovat něco zcela jiného a skutečně přitažlivého. Usmívající se

Další články


Kam dál

Reklama