Utopíme se v plastových obalech?

6. února 2017 v 22:32 | Janča |  Na zdravé Zemi zdraví lidé
Někdy člověk musí opustit ten maličký kousek světa, ve kterém se běžně pohybuje a zvykl si na něj. Možná proto, aby na vlastní oči o trochu lépe spatřil, jak to vypadá na povrchu. Aby vyšplhal nahoru a viděl najednou mnohem jasnější obraz nebe s hvězdami. Aby uviděl naši planetu, a vše co se na ní odehrává, jako modravý uchvacující celek, letící tajemným dílem vesmíru, jehož jsme každý z nás součástí.

Já jsem tam daleko, na cestách, v mracích i na ostrovech nechala svou mysl plynout jinudy než obvykle a zhmotnilo se přede mnou to, o čem jsem do té doby jen slyšela nebo četla články. Na mé cestě po tropických ostrovech Ameriky, které ještě před pár desítkami let byly rájem na zemi, jsem se podívala přímo do očí znepokojivé pravdě. Jsem za ten úhel pohledu, který se mi tam naskytl, velmi vděčná, protože mě motivoval začít některé věci v mém životě měnit.


Tam, kde kdysi země překypovala pestrými tropickými pralesy, jsem spatřila smutnou prořídlou vyklučenou krajinu a na ní co pár kilometrů malé skládky zejména plastových odpadků, které lemovaly také kraje silnic. V řekách se koupaly igelitky, plastové lahve od CocaColy i obyčejné pitné vody. Odpady, zejména plastové obaly, vykukovaly odevšad - dokonce i z vody v oceánu a dalších byly plné obchody - teprve čekajících na vyhození do přírody. Stopy lidské výroby a bezmyšlenkovité spotřeby byly všude. Najednou jsem skutečnost viděla jasněji. Vlastně jsem ji teprve tam začala skutečně vidět.


Uvědomila jsem si, že tohle je jen špička obřího ledovce. V rozvojovějších zemích je skutečnost, že planetu zahlcujeme odpadem, snadněji patrná než u nás. To ale neznamená, že u nás je zbytečného odpadu, který vyprodukujeme, méně. Umíme jen lépe vyhozené věci uklízet, trochu více třídíme - což ale zdaleka nestačí.

Naučili jsme se žít extrémně spotřebně - často si pořizovat nové věci, které tak nutně nepotřebujeme. Kupovat si věci na jedno nebo jen několik málo použití (tím myslím i plastové kelímky, obaly od potravin, igelitové tašky a sáčky), neupřednostňovat to, co je možné využívat dlouhodobě. Příliš nepřemýšlíme o tom, co se stane s tím, co už nepotřebujeme a vyhodíme do koše. I reklamy všude kolem nás vedou k pocitu, že nám něco chybí, že něco potřebujeme - a že tuto potřebu naplníme nakupováním.


Tento velmi konzumní, spotřební život je možná jednodušší a pohodlnější - jenomže není pro naši planetu a život na ní dlouhodobě udržitelný. Vše, co vyhodíme do koše, a nezužitkuje se to znovu (což se týká přibližně 65% odpadu), se ukládá na skládkách. Mnohé odpady se dostanou do řek a nakonec končí v mořích a oceánech. Tedy - vyčerpáváme přírodní zdroje a měníme je na pomalu se rozkládající, někdy zcela nerozložitelné odpady, kterými postupně planetu zahlcujeme.

Proč vadí zejména plastový odpad?
Materiálem, který v tomto ohledu nejvíce zatěžuje životní prostředí, je plast. Jeho výroba je velmi levná, a tak se každý den produkuje v neuvěřitelném množství.

→Při jeho tovární výrobě se však do přírody uvolňuje řada zdraví škodlivých látek, a některé druhy plastů je uvolňují také během jejich používání.
→Plast se sice dá recyklovat, ale unese pouze jeden, některé druhy maximálně několik recyklačních cyklů. Pak už ztrácí žádané vlastnosti a stejně končí na skládkách a v oceánech.
→Plast se rozkládá v řádu desítek až stovek let - igelitové tašky a sáčky 10 let, PET láhve 100 let, polystyren až tisíc let.
→I když se nakonec za tuto dlouhou dobu většina plastů rozloží, zanechají po sobě prach z plastových mikročástic - a ten je zdraví škodlivý. Nejen zdraví lidí, ale i rostlin a živočichů. Navíc jsme všichni jeden celek a vzájemně na sobě závisíme.
→Tisíce tun plastů se ročně dostává do moří a oceánů. Uprostřed oceánů se tvoří něco jako ostrovy opadků dlouhé stovky kilometrů,kam je zanášejí mořské proudy - zkuste si to vygooglit.
→Množí se popsané případy uhynulých mořských i jiných živočichů (velryb, želv, racků), kteří plastové odpady spolykali nebo se do nich zamotali a následkem toho zemřeli.
Plastové mikročástice, které zbydou po rozložení plastů ve vodě, napodobují plankton, kterým se živí rybky. Ryby neumí rozlišit skutečný plankton od mikroskopických zbytků plastu - proto se jím malé živí. Mikročástic plastu je už v mořích a oceánech 6x více než planktonu.

Nevím jak vy, ale já bych si přála, aby i mé děti mohly ještě vidět naši planetu krásnou, plnou života. A co nezměníme u sebe, nezměníme vůbec.


Co můžeme změnit ve svém každodenním životě pro snížení množství odpadů?
♥ Úplně na začátek bych vám všem chtěla doporučit myšlenky, které šíří Bea Johnson - všechny je shrnuje ve své knize Domácnost bez odpadu (Zero waste home). Na youtube se dají také najít její přednášky, ve kterých o životě bez odpadu poutavě a prakticky mluví.

♥ V České republice vznikla nezisková organizace Bezobalu - doporučuji podívat se na jejich webové stránky: http://bezobalu.org/. Stejně tak je fajn počíst si informace na facebookové stránce Zero waste.

Co nejvíce omezovat plastové obaly při nakupování - pokusit se najít bezobalovou prodejnu ve svém městě a chodit nakupovat s vlastními nádobami/sáčky.


♥ Chodit nakupovat s tzv.nesáčky - pytlíčky ze záclonového, síťkovitého materiálu a používat je při nákupu ovoce a zeleniny místo igelitových sáčků. Mohu doporučit například nově vzniklé české výrobce Frusack, nečeské Onya a nebo si je jednoduše sami doma ušijte. :-) Nesáčky nosím v malém pytlíčku připnuté na klíčích a tak je mám vždy s sebou.


♥ Chodit nakupovat s plátěnou taškou.
♥ Pít vodu z kohoutku, nekupovat balenou vodu, pořídit si skleněnou láhev na pití.
♥ Třídit odpad.
♥ Pokud máte tu možnost, založit kompost a kompostovat biologický odpad.
♥ Víc o těchto věcech přemýšlet a zapojit do svého života bezodpadové principy:
- odmítat kupovat to, co ve skutečnosti nepotřebujeme (nekupovat spolu s jídlem obaly, které vzápětí vyhodíme)
- to, co skutečně potřebujeme, využívat tak dlouho, jak je to možné a snížit množství toho, co potřebujeme
- recyklovat to, co se nedá znovu využít (tedy třídit odpad)

Díky, že jste dočetli článek až sem. Sdílejte, diskutujte, pište, co vám přijde na mysl.Mrkající
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amálka Amálka | Web | 16. února 2017 v 20:41 | Reagovat

Ahoj, tohle je opravdu velmi aktuální článek. Přála bych si, aby si ho přečetlo co nejvíce lidí a začalo nad tím skutečně přemýšlet. My se doma také snažíme omezovat plast, hodně řešíme, co dáme do košíku a kde nakupujeme. Občas tam samozřejmě něco přistane, ale je to fakt minimum. Jeden velký pytel plastu shromažďujeme asi 4 měsíce. Vodu máme ze studny, většina odpadu přijde na kompost a plátěné tašky si nosíme. Je až šílené, jak se člověka všude ptají - tašku, resp.sáček? V supermarketu, drogerii, květinářství, prostě všude. A kolik lidí si kupuje kafe z automatu. Já když náhodou zapomenu tašku doma, beru si papírovou krabici a tou pak doma pěkně zatopíme. Jinak ty obrázky jsou děsivé a máš pravdu, je to špička ledovce. Za posledních 10 tis. let člověk vykácel 2/3 původní lesní pokrývky země, to je taky šílenost a hrozná nezodpovědnost. Jestli to ještě dokážeme spravit, toť otázka. Občas si přeji, aby ze dne na den klekla veškerá elektrická energie na Zemi, protože podle předpovědí vědců to opravdu hrozí. Hodně lidí by to asi nepřežilo, ale Zemi jako celku by se nesmírně ulevilo.

2 Shakefood Shakefood | 23. února 2017 v 21:11 | Reagovat

www.shakefood.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama