Kouzlo skryté v ženskosti

26. listopadu 2017 v 23:09 | Janča |  Štastná duše ♥
Je zvláštní, jak moc velkými proměnami prochází během dějin vnímání ženskosti. Nejsem velká znalkyně historie, ale asi mi všichni dáte za pravdu, že v našich dějinách převládala velmi dlouhá a temná období, kdy ženy byly tak nějak vyřazovány z veřejného dění a moc se o nich nemluvilo. Dlouhé pasáže rodokmenů ve Starém zákoně zmiňují pouze mužské linie rodů. V dějepise jsme se učili především o králích, panovnících, císařích, vojácích, bojovnících a kněžích. Kde a co dělaly celá ta staletí všechny ty ženy, které dávaly a pečovaly o život, to zůstává tajemstvím. Ženský aspekt, činnosti a úsilí běžných dní žen, jakoby tiše a neviditelně podpíraly celou tu konstrukci roků, století, tisíciletí a vývoje našeho světa. Ženy tu byly, a přesto jakoby nebyly. Žily svým vlastním životem. Paralelně a nepopsatelně.


Před zhruba sto lety se misky vah pomalu ale jistě začaly překlápět na zcela opačnou stranu. Ženy nechtěly být skryté, tiché, neuznávané a chtěly se podílet na rozhodování ve společnosti. Chtěly studovat. Chtěly volební právo. Chtěly poznávat svět. Velké války toto směřování urychlily - ženy musely jít pracovat na místo mužů. A zjistilo se, že je možné hluboce zakořeněné role mužů a žen změnit. Velký vliv na naši společnost začal mít feminismus.

Feminismus, zdá se mi, přinesl nejprve velmi důležité a pozitivní proměny - uznání žen jakožto stejně důležitých lidských bytostí, kterým se dalo silné slovo ve společnosti. Feminismus ženy osvobodil. Dal jim volnost žít život přesně tak, jak chtějí - najednou již náš osud není striktně určen našimi rodinami, otci, náboženstvím, ale samy se můžeme rozhodnout, kdy a zdali vůbec budeme matkami, ženami v domácnosti, budeme-li se věnovat práci, kariéře, firmě, cestování či čemukoli jinému.


Avšak, feminismus, v pojetí, jak jej známe, přinesl i něco velmi zhoubného a smutného a vlastně ženám ublížil - jen zcela jiným a ne tak zjevným způsobem, než se to dělo předtím. Začalo se tvrdit, že ženy jsou v podstatě stejné jako muži - a že mají žít a chovat se podobně jako oni. Být co nejméně proměnlivé a intuitivní, být stále stejně silné, ambiciózní, zaměřené na cíl, podávat stálé výkony. Být rozumné, tvrdé, neposlouchat tolik neuchopitelné hlasy svého srdce a těla. Jakoby ženy měly být muži. A to ve výsledku ženskou důstojnost pošlapává - protože, jinak řečeno, být ženou ve své přirozenosti, být ženou jako takovou, není správné a zcela přijatelné. Nepřináší to výsledky takové, jaké očekává mužsky nastavená společnost.


Mám dojem, že tím, že je ženskost obtížněji uchopitelná a popsatelná exaktním způsobem, proměnlivá, zemitá, ohnivá, jindy zase jemná, slzavá a teskná jako ranní mlha a něčím tajemně až děsivě čaruplná, nezapadající do lineárního "mužského" vnímání světa, je tak často potlačována, skrývána a nepochopena. My samy ženy nemáme odvahu ji přijmout se vším všudy a naplno prožít. Nevíme, jak ji žít. Myslím, že se jí i bojíme. Nikdo nám neřekl, v čem ji nalézt a jak se s ní propojit. Nikdo nám ani neřekl, jak opravdově osvobozující, radostné a blaženě překvapivé to je. Dovolit si být ženou. Dovolit si být jiné než muži. Milovat to, že nejsme během měsíce a celého života vždy stejně výkonné a silné. Přijmout proměny, kterými procházíme a čerpat z nich. Nechat rozkvést ten barevný květ, který se v nás touží rozvonět a rozzářit naše oči i svět kolem nás.


Není ale přesně tohle to, co všichni potřebujeme a žízníme po tom? Aby ženy byly skutečně ženami (a muži zase muži!) ve svojí plnosti a kráse, křehkosti, něze, ohnivém tanci, statečnosti, vnitřní síle, bolesti, cykličnosti, plodnosti, tvořivosti, pláči a jasném smíchu? Věřím v to, že muži zase touží být našimi ochránci a oporami; těmi, se kterými se budeme cítit v bezpečí a nebudeme se bát rozkvést. Když my budeme mít radost z toho, že jsme ženami a budeme to naplno žít, budou zase muži více muži a budeme se vzájemně nádherně a pro obě strany důstojně doplňovat. Budeme si sebe více vážit.


Nebojme se být ženami - přijmout naši proměnlivost, naši cykličnost a moudrost, která je v ní skrytá. Nebojme se naladit na naše srdce, na ten tichý hlas uvnitř, na naši intuici. Objevujme se. Učme se milovat ženu v nás. Buďme těmi vílami, divoškami, indiánkami, princeznami, maminkami, objevovatelkami - buďme právě tou ženou, kterou doopravdy chceme být.

Je to tak úlevné, dobrodružné a nádherné objevování... A věřte mi - začínáme pak vyzařovat něco zcela jiného a skutečně přitažlivého. Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama