Teď je nebe, teď je nebe, teď!

11. ledna 2018 v 18:48 | Janča |  Štastná duše ♥
Chci být v životě šťastná. Chci se cítit radostně a láskyplně, chci mít pocit, že patřím tam, kde se zrovna nacházím. Chci vnímat, že je v mém životě vše v pořádku a že mi nic neuniká. Chci se cítit ve svém těle a duši lehce a chci cítit jak mnou proudí život. A myslím, že nejsem sama.


Všichni hledáme v životě štěstí, pocit naplnění. Často jsme ale hluboce přesvědčeni, že to přijde, až něco. Až něco dokončíme, až něčeho dosáhneme, až překonáme ty velké překážky a splníme všechny ty povinnosti, které od nás svět očekává. Až dokončíme školu, až potkáme toho pravého partnera a vdáme se, oženíme se, až budeme mít děti, až budeme pracovat, až budeme v důchodu, až bude víkend, až odpoledne odejdeme z práce, až odjedeme na dovolenou, až zhubneme, až budeme bydlet jinde, až bude jaro, až přestane pršet…

Vnímáme štěstí jako cíl, za kterým mnohdy celý život jdeme, pachtíme se, trápíme a nakonec… tam dojít nestihneme. Zjistíme, že i když jsme v životě dosáhli každého z těch kýžených bodů - nikdy to nějak ještě nebylo ono.

Teď ještě ne, teď přeci nevadí, že se cítím mizerně, že usínám tak vyčerpaná a ráno vstávám tak nějak automaticky, abych přežila další den v práci nebo ve škole. Dnešní den je nudný a šedivý, těším se, až bude zítřek. Teď nevadí, že mi není dobře, že mě bolí záda, že jsem unavená - pracuji přeci na důležitém úkolu, abych dosáhla štěstí. Teď ještě nemám nárok na to být šťastná. Musím to teď přežít, a jednou to přijde. Ten život.

Jenomže - co když právě to, že se teď cítíme mizerně (i když to omlouváme jako daň za to, že na něčem v životě pracujeme a že "pak bude líp"), je překážka, která nám brání žít takový život, po jakém toužíme, a nikdy nám to ani neumožní?


Jediné, co skutečně máme, je zrovna tato chvíle. Budoucnost je pouze naše představa. Budoucnost neexistuje - je to jen obraz v naší mysli. Je to tento den, jediný, ve kterém můžeme být spokojení a naplnění. Jedině teď, nikdy jindy, můžeme dělat to, co nám dává smysl a jedině teď můžeme cítit pokoj a radost. Jedině teď můžeme být sami sebou, milovat a dávat ze sebe to dobré světu. Jedině teď se můžeme zhluboka nadechnout a vydechnout a cítit vlastní život. Veškerá naše moc spočívá v přítomném okamžiku. Pokud teď nežijeme tak, jak si přejeme, nebudeme tak žít pravděpodobně nikdy.

Není to o tom, že musíme dělat šílené věci, nechat okamžitě práce, která nás nebaví a pak nemít na chleba, nebo seknout se školou, která nám působí mnoho trápení a stresu, i když studujeme něco, co nám dlouhodobě dává smysl - je důležité mít v životě nějaký rámec, plán, ale musíme být přesvědčeni, že je součástí toho života, jaký chceme skutečně my sami žít.

Myslím si, že všichni máme ve své duši touhu po tom nějakým způsobem žít, nějak projevit své skutečné já, věnovat se tomu, co nás oživuje a živí náš oheň, dělat to, po čem nám jiskří oči. Přesto to odsouváme jako něco nepodstatného, jako něco, co počká. Jenomže co když je tohle právě to nejvíc palčivé a nejvíc důležité, co by správně nemělo dále čekat ani minutu?


Nechci jednou ležet na smrtelné posteli s výčitkami, že jsem život, který se odehrával v každém jednotlivém přítomném okamžiku a nikde jinde, promarnila. Že jsem nikdy nenapsala tu knížku, o které jsem snila, že jsem se nikdy nenaučila hrát pořádně na kytaru, že jsem víc nezpívala, netančila, nemilovala a nevychutnávala přítomnost rodiny a dalších milovaných lidí. Že jsem nezachytila to kouzlo, které se dělo každý jednotlivý den. Že jsem pořád čekala na lepší příležitost.

Nežijeme až tak dlouho, jak se to možná zdá - lidský život je krátký, nádherný dar, zatřepotání motýlích křídel, je to zázrak, který je potřeba vědomě vzít do svých rukou. Právě teď a tady. Na každé chvíli můžeme najít něco milého, příjemného, smysluplného. Pro začátek se zkusme sem tam zastavit a jen vnímat přítomnost. Není náhodou nádherná? :)

Zkusme si uvědomit vítr příjemně cuchající naše vlasy, vidět ten úsměv člověka, který nás zdraví, nadechnout se vůně kávy, kterou právě pijeme. Uvědomit si, jak se zrovna teď cítíme a jak je našemu tělu. Můžeme něco v tuto chvíli změnit, abychom se cítili lépe? A co dnes reálně uděláme z toho, co doopravdy dělat chceme?


A tak si někam velkým písmem napište - "Dnešek je můj nejoblíbenější den." ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama